Lidi, proboha neblbněte, jsou to jen Vánoce…

Kdoví, kdy dostal jsem ten (ne)geniální nápad, navštívit město v době před apokalyptickou tedy vánoční… Jako by lidé zešíleli

Najednou všechna pravidla, pud čehosi jen ne sebezáchovy, zachvátil všechno, co chodilo, skákalo, mluvilo, řvalo, mňoukalo. Štěkalo, kvákalo…

Nevěřícně jsem viděl svět bez skrupulí a pravidel. Všude. Venku, na silnicích, parkovištích a ještě větší šílenosti probíhaly v obchodech…

Auta, ovládaná šílenci se změnila v bojové stroje, které po vzoru gladiátorů bojovaly bez pravidel o každý centimetr místa o každý kus asfaltu.

V životě jsem nebyl tak otlučen a dobit na tatami jako v tom valícím se lidském chumlu, který, nikoliv, jako řeka, ale povodeň, mě uchopil, pevně semkl a…utopil.

Do toho hlomozu, rachotu a řevu, šílená vánoční diskotéka a barevná hudba….

Lidé s košíky a vozíky bojovali stejně sveřepé a urputně jako předtím venku a na silnicích.

Kdekoliv se u nějakého zboží nějaký nešťastník zastavil, byl obklopen zoufalým, vystresovaným, oceánem lidí…

…co kdyby to byl onen, vytoužený. poslední kus dárku, který…

Vrátil jsem se z města bez toho, abych koupil, co jsem chtěl…

U zrcadla jsem se důkladně prohlédl, zda symptomy záhadné vánoční nemoci nejsou viditelné a mohu čestně ohlásit, že až na pár modřin a šrámů …nic.

Auto dopadlo mnohem hůře. Tam mě to bude stát o hodně tisícikorun více…no, ale parkovat u obchodu je přeci výhra, no ne?

Aha, ještě jsem nenapsal, co že jsem to chtěl koupit.

Předělávám vodu na průtokový ohřívač a potřeboval jsem redukci z 3 na 1 coule..bohužel.

Snad abych se dobral k meritu věci.

Lidi, lidičkové…. proboha!

O čem mají být vánoce?

O rodině a teple domova. Nikoliv, mamonu, otročině a vystresovaného štěkání členů rodin.

Prosím, uklidněte se…

A, až se nadechnete, třeba si uvědomíte komu vlastně ty šťastné a veselé dopřáváte.

Vašim blízkým?... a nebo ?

Obchodníkům….

…..tak, snad šťastné a veselé…